Jedna jedna, dva dva ... mikrofon funguje?

Tak jo.

Asi je to začátek. Novej.

I když jsem spíš chtěla ty růžový vlasy a kéru na ruku. Ale všechno přijde, nebuď netrpělivá, Renato! PS: na Věku nezáleží.

Nicméně si to piš - když ne za uši, tak aspoň sem. Co chceš a co se ti líbí. Kam chceš jít dál. Věk na to máš a prostor snad taky. Nebuď z toho podělaná, beztak co se má stát, to se stane. Je to stejný jako s těma orchidejema v obýváku. Deset let je miluješ a pak zjistíš, že Ti ta kytka vlastně nic neříká. Jasně, je to fajn, když vyrazí novej stvol, ze kterýho pak tři čtyři měsíce budou rozkvítat nový a nový květy, ale tak ... fikus taky dobrej, ne? Možná lepší!

A tak ...

Po půl roce pauzy od "nucenýho" blogování, který mě fakt nebavilo a blog jsem držela při životě jen silou kdovíjaký vůle (asi ego?), jsem se rozhodla být jinde. Jinak. A pro jiný oči. I kdyby jen pro mý. Protože proč ne? Mám je hezký, modrý. Za brejlema. A k tomu několik desítek kilo nadváhy a ženatýho přítele. Super pecka! Ale taky jsem konečně začala žít a poslouchat hudbu, co mě baví, začala mít ráda tátu takovýho, jake je a taky jsem se naučila neposlouchat. Teda nepouštět si do sebe sračky cizejch lidí. Proč taky. Stačej mi ty moje a beztak je za mě neutře nikdo jinej, než já. Naštěstí jich je minimum. Myslím. 

A tak vítej, mikrofone, a ať z tebe jdou ven jen hezký melodie. Nebo aspoň nadějný. A ne samý ukňouraný balady. Ledaže ty rockový - ty byly vždycky TOP!